Stalin je právem považován za jednoho z nejhorších diktátorů moderních dějin. Během jeho 30leté vlády zemřelo bezmála 9 milionů lidí kvůli hladomoru a čistkám. Stalin zavedl politiku konstantního strachu, na což ale nakonec sám doplatil. Když se 1. března 1953 odebral do ložnice, zdálo se vše v naprostém pořádku. Za čtyři dny byl Stalin mrtvý. S největší pravděpodobností jen kvůli tomu, že se ho každý až příliš bál.
Ke konci svého života trpěl celou řadou zdravotních potíží a spoustu času trávil na své dače v Kuncevu u Moskvy, kde byl i na konci února 1953. Večer 28. února strávil podobně jako jindy popíjením, dobrým jídlem a promítáním filmu se svými soudruhy Nikolajem Bulganinem, Nikitou Chruščovem, Georgijem Malenkovem a Lavrentijem Berijou. Až nad ránem se odebral do své ložnice ke spánku a čtveřice mužů odjela do Moskvy.
Celý den se Stalin neobjevil, nevyšel ze svého pokoje, ani si neporučil něco k jídlu. Až pozdě večer se služebnictvo po hodinách strachu rozhodlo vejít do ložnice, kde našli Stalina v pyžamu ležet na zemi v kaluži moči. Zvedli ho a odnesli na pohovku do jídelny, kde ho přikryli koberečkem. Místo aby zavolali lékaře, kontaktovali Beriju, který jim zakázal o Stalinově stavu s kýmkoliv hovořit.
Když se čtveřice mužů vrátila do Kunceva, našli Stalina ve stavu, který připomínal spánek – jenže Stalin nechrápal, jen chrčel. Služebnictvu Berija vynadal, že je ruší, a přikázal, aby Stalina nechali odpočívat. Přivolaní lékaři další den také moc neudělali – vyděšení z vůdcovy perzekuce doktorů mu jen přiložili pijavice a studený obklad. Stalin utrpěl podle všeho mrtvici, ochrnul na půlku těla a v době vyšetření měl krevní tlak neuvěřitelných 190/110. 5. března začal Stalin zvracet krev, krvácel do žaludku. Před desátou večerní byl mrtev.
